Když jsem před týdnem nasedala ve Valmezu do Dostálovic autíčka, plna nádherných pocitů, emocí a dojmů, ani ve snu by mě nenapadlo, co bude v průběhu cesty domů následovat a jaké pikle se budou v mé hlavě kout :o)
Tak si tak hezky jedeme domů, já se spící Dorinkou na klíně, když tu náhle, začla Terka mluvit o Třebovických zkouškách, které se měly konat přesně za týden…Moc jsem tomu nevěnovala pozornost, uzávěrka přihlášek už proběhla a navíc Uca měla být v Třebíči na kvalifikačkách…no ale nedalo mi to a jen okrajově jsem se zeptala, kdo že tam píská…odpověď, které se mi dostalo, změnila velmi rychle plány na nadcházející sváteční úterý…v hlavě se mi krom neskutečně příjemných pocitů začaly honit a množit myšlenky zapojit se do závodního dění podruhé :o) Od naší vrchní Vosy jsme dostaly svolení, myšlenky a úvahy se změnily v přesně daný plán :o) a tak dnes, v šest nula nula zazvonil budík a my se pozvolna vydaly do Třebovic na Dvojí zkoušky :o)
Počasí moc nepřálo, po cestě tam začlo pršet a sice jen drobně, ale pršelo pořád…na místě jsme byly v 7:30, zaprezentovaly se, a něco málo po osmé se začlo prohlížet…Parkur velmi pěkný, nebyla v něm naše noční můra - látkový tunel :o) ale byl v něm kruh…:oD Na trase nebyly žádné záludnosti, takže jsem z prohlídky odcházela s nadějí, že doběhneme, aniž bychom si zatančily na DISkotéce :o) Přišli jsme na řadu a hned na první překážce mě Dorinka překvapila…asi moc chtěla a tak se prostě rozhodla, že nebude čekat na povel a vyběhne dřív…:o) dohnala jsem ji, což o to, nicméně její výlet za tunelem znamenal dosti velkou časovou ztrátu, div, že z toho nebylo odmítnutí na další skočce, pak jsme se srovnaly, ale čím jsme se přibližovaly ke kruhu, moje hýždě dostávaly solidní křeče :oD …skočka, houpačka a KRUH !!! Podle slov ostatních bylo vidět mé strnulé manevrování, nicméně Dorinka zvolila správnou cestu a kruh úspěšně překonala !!! Jenže Ouha, nějak jsem s touto skutečností napoprvé nepočítala (Dorinko promiň :o) ) a málem jsem zapomněla kam dál :o) No žádný další problém po cestě už nenastal,a tak jsme doběhly s čistým štítem :oD
Přišel na řadu parkur číslo dva…Krásný, bez kruhu, prostě pohádka…tentokrát jsem si Dorinku na startu pohlídala, zvládly jsme i bez problémů slalom, promotaly jsme se parkurem v rychlém tempu a byla tu předposlední překážka – Kladina…překážka, která nám nikdy nedělala problém…Dorinka byla kousek za mnou, a byla tu sestupka, poslední skočka a cíííl…to bylo radosti jak na Starém Bělidle :o) Doběhly jsme, svižně, parádně, opět bez chyby (jsem si jen myslela v tu chvíli :o)..po bouřlivé radosti a oslavě jsme se vydaly za skupinou Vosáků, Verča mi gratuluje a i ostatní a najednou Terka prohodí něco ve smyslu…“Škoda té zóny“ koukala jsem na ni jak jelen, že je to blbá sranda…a ona pořád :o) a pak i ostatní…no nevěřila jsem jim, vážně jsem jim do poslední chvíle nevěřila :o)…Dorinka, můj pidiflekopudlík aby skočila sestupku? :o) haha :o)…no a pak tu byly výsledky a fakt, že jo…:o) No jo, utekla jsem ji, vidina cíle byla silnější než kontrola zóny :o)
osudová kladina :o)
Tak nás to stálo třetí místo a máme opět šesté :o)…ale lidi, chybami se člověk učí, no ne? Nějak mi to vůbec nevadí, asi jsem fakt blázen, mám radost jako malá…Máme ještě hodně co zlepšovat, ale je to naprosto úžasný pocit…a už vím, že si tu zónu příště pořádně pohlídám :o) ale pořád nevěřím..naštěstí je to na videu, tak až bude, můžete na to kouknout se mnou :o)