^{S menším zpožděním, ale přeci, vám předkládáme slibovaný návod, co s první výplatou :o)}

^{Bylo nebylo, bylo po státnicích a už trošinku volněji a já slíbila sestřičce, že je poctím návštěvou v Praze, protože jsem tam díky šíleného vytížení strašně dlouho nebyla… a protože sestřička plánovala účast na mých promocích, jela jsem pouze s Algouškem, ať mám při zpáteční cestě volné ruce na pomoc s dvojčaty a malou neteří. Dorazily jsme ve čtvrtek odpoledne a bylo strašně moc fajn…v pátek ráno jsme potřebovaly zajet nakoupit, a tak jsme vymyslely geniální plán…vyklidily jsme předsíň domečku, schovaly boty, převěsily bundy do vyšších sfér…Algouš tam dostala jen staré známé hračky a misku s vodou…před odjezdem dostala ještě kostičku jako úplatu…jenže úplata byla nedostačující…celou dobu v obchodě si říkám, jak jsme to dobře vymyslely, jenže moje myšlenky najednou zkazil telefonát od sousedky…to, že Algida řve tak, že to jde slyšet ve vedlejším baráku by ani tolik nevadilo, ale fakt, že škrábe na dveře mě již silně znepokojoval…po nákupu jsme naskočily do auta a vyrazily zpátky…já vzala klíče a mazala napřed, otevřu dveře a myslela jsem, že bude o jednoho psa méně…všude na podlaze plno třísek…}

^{tak Algida dostala pořádný vylágoš a za trest dostala pobyt na vodítku venku…bylo mi hrozně…kdyby to byly moje dveře na mém domě, mávla bych rukou, ale todle a u ségry v novém baráku…no říkala jsem si, škoda, že jsem tam nenechala nějaké boty, že by ta škoda byla asi menší…tak jsem to nějak rozdýchala, z taktického hlediska se informoval i švagr, aby o tom věděl dřív než se vrátí domů a já jen čekala, co bude dál…blížila se jedna odpoledne a my měli jít do rodinného centra Klíček, které mělo předotevírací dodělávky…Algi měla jít s náma, ale za trest nešla…dostala (na fest dotáhnutý)náhubek a byla na vodítku přivázaná u trampolíny…pod sebou celtu s dekou, aby neprochladla, když má omezený pohyb a slib, že pokud bude hodná než se vrátím, bude ji odpuštěno a panička se s těma dveřma bude vyrovnávat sama…došly jsme asi za dvě tři hodiny a já už z dálky viděla, že není na svém místě…přiběhla jsem k ní a žádná odměna se nekonala…nevím jak, ale nějak si sundala náhubek, který ale nepřetáhla přes hlavu, protože ji pořád visel na krku a pro jistotu rozkousala a úplně sežrala tu horní část.}

^{A aby mohla běhat pustila se do tlustého vodítka, které rozdělila na dvě části a pro jistotu ještě i poměrně velkou část snědla…truc se jí povedl…najednou ji nešlo potrestat náhubkem, ani ji někam přivázat, neměla jsem ani jedno ani druhé náhradní…měla tedy částečně vyhráno…kolem osmé dorazil domů švagr…konstatoval, že dveře svou úlohu plnit nepřestaly a když jdou zavírat, tak se až tolik nestalo, a že stejně za nějaký čas dostane malá Anetka mladého chemika a po první sérii pokusů, že prý se bude šetřit na novou střechu :o) Vzal to dobře a já si trochu ulevila, že se nám, tedy hlavně mým pejskům, ty dveře nezavřely nadobro…takže pozor, když si myslíte, že nemůže být nic zničeno, počítejte s vynalézavostí vašich miláčků…druhý den jsme z lana vyrobily provizorní vodítko a jely koupit nový náhubek – tentokráte celokovový :o) no a pomalu ale jistě šetřím na opravu těch dveří, někdo první výplatu propije, někdo si koupí nové hadry, my si koupíme opravu dveří…už jen, aby ta výplata byla brzo, protože stále hledám…}