^{Zkoušky skončily, nervy se zjištěním všech výsledků polevily a já konečně začala myslet na něco příjemného, co nás mělo s Dorinkou v následujících dnech čekat. Těšily jsme se celý rok, vlastně už od okamžiku, když jsme loni nasedaly do autíčka a smutně odjížděly domů. Ano píšu o agility  táboře ve Větřkovicích. Naše potřetí a opět úplně jiné….}

^{Za tu dobu nám Větřkovice a vše kolem nich přirostlo tak silně k srdíčku, že už tam nejezdíme pouze jednou ročně na tábor, ale pomalu jednou týdně a když už ne týdně tak minimálně jednou do měsíce se tam určitě vyskytneme…přesto všechno se pro nás toto místo nestalo všední záležitostí a tudíž i těšení se na tábor bylo silné, a čím víc se blížil den odjezdu, tím víc napětí před odjezdem narůstalo…}

^{Konečně byla neděle odpoledne, naskočila jsem do Sluníčka, které bylo zavaleno věcma a vyrazila na svinovské nádraží vyzvednout Pražandy Dejnu s Babinkou. Vlak je přivezl kupodivu na čas, my je čekali ve stínu na parkovišti, protože rtuť na teploměru vyšplhala sakramentsky vysoko…sjely jsme do Tesca koupit pití, po cestě jsme vyzvedli Dorinku na chaloupce a pelášili jsme si to třetí kosmickou rychlostí cca 70 km/h do Větřkovic…a protože vedro bylo nesnesitelné, pustili jsme „open windows air condition“, ale protože motůrku bylo taky solidní vedro, tak aby se i on ochladil, museli jsme si pustit i topení…po této výhni jsem nám na ochlazení koupila na benzince v Březové dva krásně vychlazené Gambáče a už nás čekalo jen pár set metrů do cíle. Těsně před odbočkou na hráz rybníka ke kempu vletěla do cesty nějaká ženská, mávala jak střelená, málem prosila na kolenou…lekla jsem se, že se někomu v tom vedru přitížilo a okamžitě (cca po 50ti metrech:o) )jsem zastavila…ženské prosící tělo se zvedlo z kolen a velkými urputnými kroky mířilo cca těch 30m brzdné dráhy k nám…koukám do zpětného zrcátka, Dejna kouká otočená a jak se to stvoření přibližovalo, oběma nám velmi rychle začla tuhnout krev v žilách…ženská vypadala jak by utekla z Opavy a v momentě kdy se bez jakéhokoli předešlého varování začla sápat do Sluníčka, objevily se moje „mateřské“ pudy a jaly se Sluníčko bránit…celkem rezolutním NE natřikrát zopakovaným jsem tomu onomu stvoření zakázala vstup do autíčka, pak jsme mu vysvětlily, že za pár metrů odbočujeme a rychle odjely pryč…uf…tak takhle to celé začalo :o)}

^{V kempu na nás už čekala Ája s holkama, zabydlely jsme se, daly si dobrou večeři, vypily to ještě pořád studené pifko a spokojeně padly do postýlky…}

^{V pondělí se začli všichni sjíždět, podnikli jsme velké koupání v místním ještě sinicemi nezamořeném rybníku, psi se vyřádili a odpoledne přijela i osůbka ze všech nejpovolanější – Uca, večer proběl první trénink a pak se do pozdního večera klábosilo o všem možném. Dejnuška od nás dostala malou pozornost ke svým narozeninám a společně jsme na ni všichni ujížděli. Písničky z pohádek od Disneye atd nechaly vzpomenout na doby dávno minulé, kdy jsme každé nedělní ráno vstávali s Chipem a Dalem, Kačerama, Willy Fogem a dalšíma :o)}

^{Úterní den jako jediný začal v půl šesté rozcvičkou…pokračoval brzkým ranním tréninkem a dále jen lenošením ve stínu chatiček a odpoledne po přehoupnutí Slunce ve stínu hlavní budovy, tak zvaně „ U kanálu“ :o) Tento den se rozjela i „blicí anabáze“, tedy jakási jednodenní viróza, která postupem času, pomalu, ale jistě napadala celý kemp až na nejsilnější jedince :o) Nejprve to skolilo Dejnu s Ájou, tedy osazenstvo moji chatičky, posléze se to přemístilo na chatičky další a krom Vosáků to postihlo i Zlíňáky a Rožnováky…a tak jsme se řídili heslem, víra tvá tě uzdraví, a protože jsme věřili v léčebnou a preventivní sílu slivovice, každý den jsme si dávali preventivně aspoň jednu zdravotní..nevím jestli pomohlo právě to, ale blicí viróza se mi vyhla, ikdyž jsem tiše trpěla s postiženými a alespoň přípravou medikamentů jsem jim společně s Ucou byla nápomocna :o)}

^{Trénovali jsme dvakrát denně a to vždycky brzo ráno a v podvečer, neboť přes den se nedalo na sluníčko ani vyjít, natož pod jeho paprsky trénovat. Ale trénovalo se dobře, nebylo nás mnoho, tak to šlo rychle a pak jsme společně všichni lenošili na známém místě U kanálu, nebo kdekoliv jinde, kde bylo jen troška stínu.}

^{V pátek přijela Iva Šebová a okamžitě byla jmenována vrchní kadeřnicí a všechny dlouhovlasé opatřila copánkama a večer jsme se vydali na bowling do Opavy. Po návratu do kempu jsme ještě poseděli před chatičkami, poklábosili, no a pak že už jdeme spát, když tu náhle Peťa Ikinková volá z chatičky, že je tam někde u světla sršeň, a že ji jako nehodlá opustit. Rozhodly jsme se s Podíkem pro odvážnou akci, vstoupily jsme do chatičky, několik minut marně pozorovaly onoho sršně jak lozí po stěně a snažily jsme se vymyslet nejlepší plán na jeho odstranění. Ikinková byla zalezlá pod peřinou a hlasitě se domáhala slovního popisu dění neboť přes peřinu neviděla, Iva komentovala a my s Janou, po pečlivém výběru vražedné zbraně šly na věc. Sršeň se zabydlel na stropě, víkem od koše jsme ho přimáčkly a pak do víka mlátily, div jsme neudělaly do stropu díru…polovina akce byla za náma…nastal zlomový okamžik…a vyvstala otázka, kdo že dá ten poklop dolů, a co když není mrtvý…nakonec jsme se odhodlaly, ještě trochu hýbacího se sršně jsme srazily na podlahu, zuřivými skoky dorazily a pro jistotu ještě přepůlily tupým nožem :o) (tímto se omlouvám ochráncům zvířat, ale jakožto alergik na štípnutí nebyla jiná možnost jeho odstranění :o) )}

^{Po tomto úkonu jsme teda ještě spát nešly, bo adrenalin přímo cákal z uší, chvíli jsme povídali a až pak zalezli do pelíšků…o pár hodin později nás vzbudila naprosto neskutečná bouřka, takovou jsem ještě nezažila…blesky lítaly po obloze, neustále hřmělo, lilo…ale byla to krása…nevím, kdy to přešlo, velice rychle se mi podařilo opět usnout…}

^{Byla tu sobota, první chladnější ráno, trénink a výlet…Ájina kamarádka se v Hradci nad Moravicí vdávala, tak jsme ji tam se Sluníčkem a Dorinkou zavezli, my se prošly po parku a okolí a pak společně vyrazili do Suchdola nad Odrou, kde už byli ostatní a kde probíhalo MR v IPU. Chvíli jsme koukali a pak naskákali do autíčka a vyrazili zpět do kempu…byl to poslední večer, a tak se konal i poslední táborák…zpívali jsme, opékali sýry a hlavně se dobře bavili…}

^{No a bylo tu ráno…poslední ráno tábora…vyklidili jsme chatičku, po delším přemlouvání nastartovali Sluníčko a vyrazili s Dejnou na nádraží a pak domů…Doma jsme s Dorinkou obě padly za vlast a dospávaly, co jsme naspat nestihly…}

^{Dneska je úterý a já s jednodenním odstupem dopisuju tento článeček…bylo moc fajně a já bych i touto cestou chtěla poděkovat všem přítomným za to, že bylo tak fajně…už teď se těšíme na příští tábor…a pevně věřím, že bude opět nezapomenutelný…}

^{PS. Opětovně se omlouvám za délku povídání, ale já myslím, že už jste si na to u mě zvykli, což? :o)}

^{PS1: Fotečky najdete kde jinde, než tady :o)}