^{S.O.J.K.A 2009 aneb severní okruh byl opět krutý :o)}

^{V pátek 25. září přesně rok a týden po loňském 2. malém setkání velkých kamarádů na severu naší vlasti odstartovalo naše putování do již známých míst potřetí...opět jsem nemohla chybět, jen pro tentokrát se kapečku pozměnilo složení naší posádky...Myschak vyměknul, ale já si vezla velice zdatnou náhradu – Zuzanku, společnost a večer kamínka nám pak ještě dělala Algida :o) Moje čtyřkolé Slůně opět zůstalo doma, je to přeci jen dálka a Sluníčko přestože nebaští moc, tak na tu dálku toho pozře dost a tedy cesta vlakem s použitím různých slev byla tou nejschůdnější variantou...v deset jsme v Ostravě nasedly do ECčka a v Kolíně pak přestoupily na vlak směr Ústí nad Labem. Tam nás vyzvedl Danda, který nám pro tento víkend zapůjčil autíčko ze svého vozového parku, a to Š 100 L bílé barvy – Karlíka. Karlík zastal roli Sluníčka znamenitě a my tedy moc děkujeme, že jsme mohly tvořit samostatnou posádku navíc s autíčkem, které jakoby Slůněti z kola vypadlo :o)}

^{Po příjezdu a ubytování v již osvědčeném a vcelku levném kempu Mosquito začala rádoby drsná zábava, békalo se u ohně, kecalo, grilovalo co se dalo, no prostě jsme se všichni bavili jak se jen dalo a spát se šlo v brzkých ranních hodinách dne následujícího...ještě předtím nám Caiman předvedl lekci ve vábení jelenů, kteří se rozhodli obklíčit naše stanoviště a troubili tak vydatně a hlasitě, že se někteří jedinci báli navštívit v nižších polohách umístěné WC a odkládali přebytečné tekutiny raději za chatičkama :o) Dále jsme usoudili, že do lesa plného paroháčů již ani pro dřevo nepůjdeme a druhý den jsme si koupili na recepci 4 plné přepravky dříví za rozumnou cenu :o)}

^{V sobotu po vydatné snídani jsme vyrazili vstříct kochacímu AOV – automobilovému orientačnímu výletu, jehož cíl byl protentokrát u našich západních sousedů v Rajchu...kochací to tedy opravdu bylo, česko-saské Švýcarsko je opravdu krajina nádherná...vzhledem k tomu, že jsme nemohli najít odpověď hned na první úkol a vesele jsme se míjeli v serpentinách kolem Jetřichovic tam a zpátky hledajích „místo zrození“, rozhodli jsme se spojit síly a udělat si výlet ještě více kochací...pokračovali jsme tedy v menší koloně a budili všeobecně větší rozruch...úkoly byly velice zapeklité, na některé bylo potřeba užít vyšší level logického uvažování, který už spadá do kategorie náhodnýh myšlenkových pochodů autorů itineráře :o), nicméně my se bavili pořád na maximum a těšili jsme se co bude dál...v Hřensku jsme překročili státní hranice, začali pečlivě dodržovat rychlost, neb euroobnos v našich peněženkách by na pokuty v tamní měně jistojistě nedosáhl...ani jsme se nenadáli a byli jsme v cíli...tím byla naprosto neskutečná pevnost Königstein a její návštěva...nahoru cca 300 metrů jsme jako správní zazobaní Češi vyjeli vyhlídkovým vláčkem (na který jsme vyškemrali opět jako správní Češi slevu a dokonce jsme se sesbírali i potřebný obnos :o) ) Hrad, pevnost či město ve skále je fakt famózní (už proto, že se první zmínky o ni objevují v souvislosti s Přemyslovcema ( české srdce opět jásá :o) )...prošli jsme se, pokoukali, pokochali, v mezičase Algida předváděla svoje dovednosti a sklízela v zemi svého tatínka obdiv...a protože nám kručelo v pupcích a my měli chuť na tradiční českou kuchyni, vydali jsme se po prohlídce a procházce lesem zpátky do vlasti uspokojit touhy toho kručícího nesmyslu...po návratu do kempu jsme rozdělali oheň a pokračovali v zábavě z předešlého večera...jen pana Pivo vystřídala ostřejší varianta pitného režimu :o) a přestože Caiman tento večer už jeleny nevábil, „štěkání“ se od lesa tu a tam taky ozvalo :o)}

^{Nedělní ráno bylo ve znamení hromadné snídaně, úklidu, loučení a pozvolného odjezdu...}

^{My jsme nasedly do Karla a vydaly se za GDčkem vrátit autí do Ústí a tam opět osedlat vláček směr Severní Morava...po cestě jsme v serpentinách chytli sejfty kár Škodu Superb, který nás bezpečně odvodil v čele závodu až do Děčína...poté už jsme bez problému dojely ke Karlovo domovu, zaparkovaly, odevzdaly klíčky a hurá domů...}

^{Co říci závěrem...jako tradičně vydařená akcička, se skělými člobrdy, za kterými nám nevadí jet světa kus...příště určitě dorazíme zase...děkuji všem, spešl poděkování patří Výskovi a Petře za organizaci, Dandovi za Karla a Karlovi za to, že tak perfektně jel a nezlobil, Petrovi Houškovi za kontrolu pitného režimu a prostě naprosto úplně všem za to, že tam byli a dělali to takové, jak jen malé setkání velkých kamarádu daleko na Severu může být...}

^{Za moravskoslezskou posádku zapsala Lucinka}