^{Předem mého dopisu, ehm povídání, chci upozornit rýpaly a podobné existence, že tento článek je pouhopouhý subjektivní výplod mé maličkosti, obsahuje jen a pouze mé názory a postřehy a pokud někdo postrádá objektivitu, stručnost a jasná fakta, ať si stěžuje jinde, protože já to jinak napsat neumím…no a pokud neuspěje ani nikde jinde, a bude se stále domáhat objektivní reportáže, může jen litovat, že tam nebyl…fajrunt :o)}

^{Jakožto nejmenovaný „vůdce“ :o) moravského Škodaautíčkového klanu jsem už nějaký ten týden zpátky začla organizovat společnou výpravu, která nakonec čítala 7 vozů, 4 stovečky, 1 užovku, 1 eRečko a 1 starou felinku…troufám si říct, že se jednalo o celkem početnou výpravu a naše autíčka budila velikou pozornost i po cestě do cca 320 km vzdálených Poděbrad…}

^{Vyrazili jsme v pátek kolem druhé odpoledne…počasí nám moc nepřálo, teplota se vyšplhala hodně vysoko, sluníčko nemělo v plánu se někam schovávat, a tak pražilo až do večera, než konečně zapadlo za obzor…cesta se z původně plánovaných šesti hodin kapečku protáhla, do cíle jsme šťastně dorazili po deváté hodině večerní…}

^{Když jsme konečně zaparkovali na pískovišti naše stroje, nevěděla jsem co radostí dřív…jeli se mnou lidičkové, co na sraze byli prvně, takže mě v rozpoutání radosti brzdila povinnost jim alespoň hodně stručně vysvětlit, co se kde děje a co bude následovat…pevně věřím, že to pochopili, protože ta radost z toho, kde jsem, kdo tam je, a co bude následovat stoupala na maximum a já věděla, že se musím okamžitě jít vítat se všema těma lidičkama, které jsem mnohé celý rok viděla pouze v písmenkové podobě…Kdo mě zná, ten ví…že to moje hemžení od stolu ke stolu, od stanu ke stanu, od auta k autu, je prostě každoroční záležitostí a hlavně samozřejmostí…s vědomím toho, že víkend opravdu nejde nafouknout, že sraz potrvá opravdu jen do neděle, a že už je vlastně pátek večer a těch lidiček, je tu spousta a spousta jsem se nezastavila…Doufám, že Moraváci nebyli příliš zmateni, každopádně myslím, že se taky velmi dobře bavili :o)}

^{Pod dojmem minulých ročníků, kdy se mnou pokaždé cestoval jiný spolujezdec – chlap, který byl vždy mnou nedobrovolně střídán :o) jsem se rozhodla pro změnu taktiky a vybrala jsem si za mitfáru babu :o) a byla to výborný tah – Zuzka byla ta správná volba, naprosto pochopila mé hemžení, nepotřebovala mou ruku k tomu, abych ji někam vedla a taky mě nepotřebovala vedle sebe…dokázala se královsky bavit v mé přítomnosti i mimo ni a navíc se z ní vyklubal skvělý navigátor, takže Zuziku, zde Ti přede všemi skládám jednu velikou poklonu a můžu Ti zde slíbit, že pokud to jen trochu půjde, příští rok čeká místo spolujezdce opět na Tebe…a to i přes fakt, jestli bude zas nějaký životní mitfára nebo nikoliv :o)}

^{Páteční večer se protáhl do brzkého sobotního rána, kdy jsme v duchu tématu letošního srazu zpívali všechny večerníčkovské melodie, na které jsme si dokázali vzpomenout…bylo báječně, jen ten čas nějak strašně rychle utíkal…}

^{Sobotní ráno…po vydatném, nicméně hodně krátkém spánku jsme se začli rojit kolem stanů…zjistila jsem, že moje hlasivky zůstaly kdesi u ohniště nebo někde u pískoviště, kde naše zpívání v půl čtvrté ráno vrcholilo…a rozhodly se, že se mnou zbytek víkendu už spolupracovat nebudou :o), dále se mnou rozvázal spolupráci můj zažívací trakt, kterému se asi hodně líbila místní ToiToika…nejprve jsem to přikládala postřižinskému pivu, které i v minulých letech působilo na některé jedince jako projímadlo, ( námět na samostatné vyprávění pro p. Houšku :o) ) nicméně už po návratu domů, přetrvávajícím potížím a návštěvě lékaře jsem usoudila, že za to Postřižiny opravdu nemohou…bohužel…}

^{Někdy kolem desáté jsme se vypravili, já s dostatečnou zásobou hajzlpapíru :o), na spanilou jízdu, která končila v pohádkovém městě u lesa Řáholce, v Jičíně…Měli jsme rezervované náměstí, kde se autíčka hezky poskládala a po několika minutách instrukčních pokynů jsme se skupinově vypravili za prvními úkoly orientačního závodu…tentokrát byl pětietapový – první etapa – pěší a úkoly různě po Jičíně, druhá etapa se jela podle slepé mapy a provedla nás přes Jičín a poustevníka, Valdice a místní věznici, až kajsik dopryč, kde začínala třetí etapa závodu – jízda pravidelnosti. Jelo se na průměrnou rychlost 45 km za hodinu…Itinerář však nebyl klasický šipkový, ale psaný, plný slovník hříček a tak se stalo, že mnohé posádky bloudily a bloudily, některým se podařilo vybloudit relativně v limitu a do cíle etapy dorazili podobně jako my jen s deseti minutovým zpožděním, jiní se zamotali tak solidně, že dojeli o dvě hodiny později :o) (o dodržování pravidel v této etapě se raději zmiňovat nebudu :o) )}

^{Čtvrtá etapa byl klasický šipkový itinerář, po cestě se plnily různé úkoly, posledním z nich bylo házení oštěpem. Za svůj výsledek se nemusím vůbec stydět, pouze 84 metrů za Železným v době jeho největší slávy :o) Poslední etapa závodu se jela podle chlupaté čáry…kapitola sama o sobě, nicméně Zuzka právě v tomto bodě ukázala své kvality a navedla nás výborně až do cíle…}

^{Večer se opět sedělo a povídalo, ať už v hospodě, venku, nebo u stanů, Caiman vyhlásil předběžné výsledky a pak se zábava rozjela v plném proudu…mě bohužel břuško donutilo jít spát už něco po půlnoci, ostatní to táhli opět do rána :o)}

^{Neděle…ta byla ve znamení rychlosti a zručnosti…opět v deset jsme vyrazili na letiště v Pátku, abychom vymetli pavučiny z výfuků a zjistili, jak ty naše stroje jezdí…Já nakonec se Slůnětem jela 4x, přičemž tu poslední už bez klínového řemene, který zůstal ležet na startu a celou tuto akci bojkotoval…pro jistotu se stihl ještě rozkouskovat a taky překecal bráchu řemena ke chladiči, ať podpoří jeho bojkotovaní akci, takže i ten se stihl kolem řemenice solidně zamotat…naštěstí se všude kolem prohánělo tolik hundertů, že se dva noví klíňáci našli, ti dva staří bojkotáři odešli do klíňákového důchodu a Sluníčko jako omluvu dostalo nové přední blinkříky a dálková přídavná světýlka i s překrásným obalem…a taky diplom za druhé místo v rychlostkách O:o)}

^{A byl tu konec…na Jízdárně proběhlo ještě vyhlášení výsledků, zástupci našeho webíku si opět odvezli hoooodně diplomů, proběhlo hromadné loučení, já s těží zamačkávala slzy…bylo moc fajně, tentokráte i to počasí přálo…moravské posádky se rozjely domů, ale my se Zuzou zůstaly ještě v Českém Ráji… povídání najdete také tady :o) koukněte na pár foteček, další jsou k vidění tady a tady :o)}

parkoviště na pískovišti :o)

tolik chlapů najednou, to se mám, co :o)

...nedaleko od Řáholceeee, jede Rumcajs na motorceee...

...fajnéééé gumy má, take chci mít aji jááá...

...taku motorku chcu takyyyy...

...co má jméno Kawasakiiiii... :o)

ukázka itineráře pro orientační závod - peší část závodu po Jičíně

slovní část plná hříček :o)

jízda podle slepé mapy - taky žůžo :o)

klasický šipkový itinerář

chlupatá čára alias chlupatice - největší prdel dostat se do cíle, ale zvládly jsme to bez problémů :o)